Inside job 9/11 jako politický mem

středa 29. červen 2011 07:04

Byl nebyl horký červen roku 2009 - měsíc, kdy se stal pan Petr Hájek z Hradu hned dvakrát tak slavným, že jsem se o něm dozvěděl dokonce i já. Ponechme stranou jeho tehdejší laickou filipiku proti darwinistické evoluční teorii, jejíž význam zhodnotil nejlépe biolog Jan Zrzavý  slovy „i úředník má právo na názor“, a vzpomeňme znovu na tehdy vydanou Hájkovu knihu Smrt ve středu. Zazněly v ní mj. dnes už známé věty „jedenácté září v New York City se tak, jak nám bylo předvedeno, zdůvodněno a zafixováno, nikdy nestalo“ a „existuje dosti reálná možnost, že 11. září zorganizovaly tajné služby USA“.

Pozvedl jsem obočí. Neměl jsem předtím tušení, že kolují taková podezření, a samotného mě to ani při stém pohledu na padající Dvojčata nějak nenapadlo, natolik jsem byl zpozdilý. Ten člověk je z Hradu, třeba má nějaké supertajné informace, pomyslel jsem si a zkusil to zjistit. Na bůhvíjak tajemné či tajné zdroje ale Hájek nijak neodkazoval a pouze trousil vágní větičky typu "Přečetl jsem spoustu knih, viděl hodně dokumentů o 11. září a slyšel výpovědi svědků.“

Co dokáže ve veřejných zdrojích přečíst, vidět a slyšet Hájek, dokážu i já, umínil jsem si. A se zpětnou platností mu děkuju, protože se z konspiračních hypotéz kolem 11. září stalo moje nové malé hobby. Také já jsem o věci přečetl nějaké ty knihy (i když na rozdíl od něj ne spoustu), viděl kdejaký ten dokument a hlavně pročetl spoustu konspiračních i pár protikonspiračních webů včetně bouřlivých diskuzí.

Jedním z témat dne jsou po smrti Usámy Bin Ládina, znovu sterým způsobem zpochybňované i jinak nevrle traktované, opět mediální manipulace. Dovolte proto, abych v té souvislosti uvedl svůj závěr ze svého amatérského samostudia. Dobrá, třeba jsem jednou z obětí mediálních manipulací, proč bych nakonec měl být výjimkou, musím tu horu informací taky nějak vstřebat a bez toho, aby mi ji předžvýkala nějaká média, se prakticky neobejdu. Ale výjimkou rozhodně není ani Petr Hájek, pokud hlavně na základě studia konspiračních médií dospěl k názoru, že si Američané nejspíš Dvojčata shodili sami a spáchali i ona další zvěrstva.  Z mého hlediska tedy: úředník měl jen zase názor a jistě ho můžu mít i já.

 

Abychom se v tom trochu „vyznali“

Nechme proto už nyní víceméně stranou Petra Hájka, není nakonec ve věci tzv. „inside jobu 9/11“ zas tak důležitý už proto, že nikde detailně a věcně neargumentuje a jen vznáší ona dosti neurčitá podezření. Všimněme si spíš toho, že hypotézy o zlovolném americkém spiknutí proti Americe i potažmo i celému světu nejen s časem neutichají, ale naopak jsou asi čím dál vlivnější i mimo samotný svět konspirátorů a žijí už svým poněkud parazitickým životem - pomalu, ale jistě, se stávají důležitými politickými memy, novou virtuální realitou a zdrojem „faktů“ pro nezanedbatelnou část politického spektra.

 

911.jpg

 

Napíšu-li, že to nepřímo vyplývá i z dlouhých a neklidných diskuzí u každého internetového článku, který se 11. září (nyní také smrti Usámy Bin Ládina) dotkne, možná namítnete, že z anonymních netových debat nelze cokoliv důležitého vyvozovat a já jsem jen zaujatý, protože mě to zkrátka zajímá a fascinuje. Nemyslím si ale, že by to bylo možné jen tak snadno smést ze stolu. A tím méně pak lze čekat, že konspirátoři umlknou po Bin Ládinově smrti, která je – jak se dalo čekat - stejnou měrou rozhořčuje, jako jí nevěří. Ostatně zadáme-li do Googlu např. dosti omezující klíčovou frázi „truth 9/11“, získáme téměř 4 miliony odkazů, přičemž při méně specifickém hledání už dnes narazíme na desítky milionů více či méně relevantních linků.

Patrně zdaleka ne všichni čtenáři Neviditelného psa mohli věnovat konspiračním hypotézám o 11. září tolik zajímavě promarněného volného času jako já, a tak dovolte, abych se pokusil nejdřív nastínit, jak se mi celá tato „informační scéna“ zhruba jeví.

V první řadě je třeba rozlišit následující dva základní druhy konspiračních domněnek:

1)      „Lehká“ varianta LIHOP (Let It Happen On Purpose) staví na tom, že jisté americké kruhy sice teroristické útoky nenaplánovaly, ale věděly o nich, nechaly je proběhnout, případně jim promptně napomohly a později z nich zlovolně těžily. Patří sem i domněnky, že dotyční Američané takto rozsáhlé útoky nečekali a byli tím zaskočeni. Všichni máme příliš málo informací, než aby kdokoli mohl něco takového spolehlivě vyvrátit, ale není to nakonec tak důležité. Varianta LIHOP totiž většinou konspirátorů příliš nezajímá, protože je málo barvitá a neposkytuje dostatečný prostor pro opravdu výživné spekulace.

2)      „Tvrdá“ varianta MIHOP (Made It Happen On Purpose) jde rovnou k věci a je to to pravé ořechové pro mnoho milionů konspirátorů: jisté americké kruhy útoky z 11. září samy naplánovaly a také provedly. Zastáncem tvrdé varianty je podle svých výroků i Petr Hájek a jen jí se dále budeme zabývat.

V  názorovém spektru ohledně údajného megaspiknutí 9/11 lze dále rozlišit velmi zhruba následující proudy, aniž pro přehlednost uvedeme konkrétní jména či názvy.

1)      Zejména americké zájmové a odborné spolky tzv. trutherů (např. architektů, pilotů, hasičů, novinářů atd.), kteří shledávají odborné nedostatky, chyby, mezery či jiné závady v proběhlých vyšetřováních, volají po vyšetřováních nových, případně konstruují svoje alternativní hypotézy, jak se to či ono seběhlo. Mnozí z nich jsou odborně zdatní a myslí to zcela poctivě, jiní si na tom spíš založili živnost nebo by to rádi udělali, řekl bych.

2)      Političtí i jiní aktivisté a jejich zastánci hlavně na velmi levých, pravých a/nebo anarchistických pozicích, často se silně protižidovským a/nebo protiamerickým zaměřením. Nepřekvapí, že za spiknutím tuší kromě amerických tajných služeb např. i izraelský Mossad.

3)      Záhadologové, esoterici, novodobí chiliasté apod., z nichž někteří v inside job 9/11 věří spíš jen tak ze sportu, zatímco jiní rádi vidí v Americe říši zla, kvůli níž se lidstvo řítí do záhuby, a zase další jsou spíše vizionáři lepších zítřků (např. skupina inspirovaná vlivným filmem Zeitgeist). Nejčastěji ze všeho viní reálné i polomystické (v každém případě všemocné) nadstátní a nadnárodní politické, obchodní, finančnické  či armádní  spolky, konkrétně např. Illumináty, Zednáře, skupinu Bilderberg, skupinu NWO (New World Order) atd.

 

Jádro konspiračního pudla

Podezření na inside job 9/11 měla v uplynulých deseti letech desítky podob a zahrnují mnoho set jednotlivých argumentačních položek. Pro jednoduchost ale uveďme, že postupem času se jádro „konspiračního mainstreamu MIHOP“ ustálilo na třech nejdůležitějších argumentech, jak je patrné i z každé diskuze pod jakýmkoliv internetovým článkem.

1)      Věže WTC1 a WTC2 se nemohly zřítit jen kvůli nárazům boeingů letů AA11 a UA175, následným explozím a požárům, navíc téměř rychlostí volného pádu a do svého půdorysu. To prý odporuje fyzikálním zákonům, stejně jako i závěrům stavební statiky či mechaniky apod. Kromě letadel proto byla ke stržení věží použita i nějaká utajená forma řízené demolice, kterou museli mít na svědomí sami Američané, protože islamističtí teroristé tak rozsáhlé možnosti jistě neměli. Také formy oné „pomocné“ demolice mají mnohé podoby a některé z nich jsou skutečně bizarní: do WTC nenarazila civilní, ale vojenská letadla s náložemi či bombami, nenarazila do nich vůbec žádná letadla, případně byly dokonce strženy malými nukleárními náložemi. Kvalifikovanějším konspirátorům tak přehnaně divoké smyšlenky vesměs vadí, protože snižují kredit trutherů, a považují je (asi částečně právem) za podvratné dílo „antitrutherů“ („debunkerů“) či tajných služeb. Sami se v poslední době zejména na základě názorů architekta Richarda Gage a pozdější publikace týmu dánského chemika Nielse Harrita kloní k názoru, že k demolici byla použita nějaká forma pyrotechnické směsi na bázi termitu, údajně jakéhosi tajemného nanotermitu. Sluchu se ale stále dostává i těm, kdo propagují použití klasických trhavin či výbušnin, a mezi „nanotermitisty“ a „klasickými explozionisty“ probíhá už delší dobu živá „flame war“.

 

utoky.png

Půdorys komplexu budov WTC před útoky

 

2)      Kromě Dvojčat se zřítila 11. září (zhruba o 7 hodin později) také výšková budova WTC7, stojící asi sto metrů od severní věže Dvojčat, a to podobným způsobem jako WTC1 a WTC2, ačkoliv do ní žádné letadlo nenarazilo. Také za tím proto konspirátoři jasně vidí řízenou demolici, patrně pod taktovkou majitele nemovitostí WTC Larryho Silversteina.

 

padWTC7.jpg

Budova WTC7 na počátku rychlého kolapsu

 

3)      Do Pentagonu nenarazil boeing letu AA77, protože byla zabavena skoro všechna video- či fotodokumentace, která by to dokázala, a uvnitř Pentagonu ani v jeho okolí se nenašly žádné zbytky onoho letadla. Prvotní zóna impaktu ve vnější zdi (před brzkým zřícením zasažené části budovy) o průměru kolem 6 metrů navíc zdaleka neodpovídá velikosti příslušného boeingu, takže na budovu zaútočila buď naváděná raketa, nebo menší vojenský letoun, možná bezpilotní.

 

pentagon.jpg

Budova Pentagonu po útoku

 

Námitky protistrany

I když si čtenáři Neviditelného psa ohledně věrohodnosti amerického inside jobu 9/11 asi už dávno udělali svůj názor, je teď jistě na mně, abych vyrukoval se svým. Vezmu to nejdřív obecně, a pak teprve přistoupím k výše uvedeným klíčovým argumentům konspirátorů. Jen těžko se přitom můžu vyhnout tvrzením zcela triviálním, za což se předem omlouvám. Podotýkám zároveň: nemyslím si, že vše muselo proběhnout tak, jak se oficiálně tvrdí, ledacos se třeba dodnes tutlá, případně se záměrně zkresluje a mlží – a to i formou předkládání celkem zjevně pošetilých domněnek či „důkazů“ méně probudilým konspirátorům. Předem připravený rozsáhlý inside job varianty MIHOP v americké režii nicméně považuju za nesmysl.

  • Kolem každé složité události nutně vzniká mnoho nejasností, které vyvolávají mnoho pochybností a alternativních výkladů, včetně konspirátorských. Jedenáctého září v USA celkem přirozeně kdekdo zmatkoval a události jsou poměrně špatně zdokumentovány, a právě na to konto lze většinu nesrovnalostí či „nestandardních reakcí“ připsat.
  • Leckomu může připadat podivné, že se devatenácti islamistickým teroristům s minimální výbavou podařilo unést hned čtyři americká civilní letadla a třemi z nich úspěšně zasáhli cíle. Každý alternativní výklad konspirátorů je ale ještě nepoměrně podivnější, nehledě na to, že často žádný výklad nenabízejí - vymezují se pouze negativně („tak, jak se tvrdí oficiálně, se to a to zaručeně nestalo“).
  • V žádné civilizované zemi, natož v USA, kde vyjdou brzy najevo i drobné erotické zálety prezidenta, není možné zorganizovat tak složité spiknutí proti vlastním lidem, zahrnující nejméně stovky účastníků včetně veřejně činných osob, aniž by to trvale zůstalo utajeno i po akci. Jestliže by se někdo v Americe do takové „false flag operace“ se spoustou velmi nejistých výsledků vůbec pustil, určitě by se kvůli minimalizaci rizik prozrazení snažil o co nejjednodušší provedení. Zejména by tedy zůstal u oněch falešně unesených civilních letadel, nekomplikoval si to výbušninami ani nějakými raketami a všemožně usiloval o to, aby po zločinu zůstalo co nejméně stop a indicií. Všechny tři výše uvedené klíčové námitky konspirátorů jsou tedy ve skutečnosti silné argumenty proti inside jobu, nikoliv pro něj. Podezření konspirátorů, že nešlo jen o to vyvolat záminku k novým imperiálním válkám, ale u WTC se jednalo zároveň i o pojišťovací podvody či „nenápadné“ uvolnění parcel, nelze než označit za paranoidní bludy. Neříká se, že mnoho psů, zajícova smrt?

A nyní tedy konkrétně.

  • Je třeba předeslat, že tak komplexní jevy, jako jsou následky nárazu velkého boeingu, letícího rychlostí střely, se spoustou leteckého paliva, do mrakodrapu se složitou konstrukcí nelze zcela spolehlivě popsat či namodelovat, už proto, že samozřejmě nebylo nijak zdokumentováno skutečné vnitřní poškození budov po impaktu letadel. FEMA (Federal Emergency Management Agency, viz zpráva) a později NIST (National Institute of Standards and Technology, viz zpráva) se o to nicméně pokusily, a přes jisté neshody v závěrech vytvořily spolu s dalšími institucemi a odborníky (např. prof. Zdeňkem Bažantem) zhruba následující obraz zkázy WTC1 a WTC2: V patrech silně poškozených už samotnými nárazy letadel došlo k  požárům  explozivní povahy, které mj. strhly tepelnou izolaci ocelových konstrukcí. Příhradové nosníky podlah se pak účinkem poměrně vysoké teploty několik set stupňů postupně deformovaly a četné silně zatížené vnější sloupy i některé sloupy vnitřního jádra budovy s nimi spojené se prohnuly (ty vnější dovnitř budovy). Zdeformovaná konstrukce v jistém okamžiku ztratila kritickou nosnost a vršky věží se začaly řítit dolů. Jejich rychle narůstající kinetická energie byla přitom tak ohromná, že jim spodní nepoškozená patra kladla jen minimální odpor, takže padala jen o málo pomaleji než rychlostí volného pádu. O chvilku později se zhroutily i dosud stojící zbytky jader obou věží.  Bez zahrnutí „pomocné demolice“ lze vysvětlit všechny „podezřelé“ jevy, jako například rychlý nástup kolapsů, zřícení do půdorysu, údajné výbuchy ve spodních patrech, odlétající trosky, pyroklastická oblaka prachu apod. Jinak hypotézu řízené demolice lze zpochybnit mnoha způsoby, z nichž některé zakládají i na zdravém selském rozumu, eventuálně se špetkou opatrného cynismu. Například: pokud by bylo záměrem amerických spiklenců inside jobu získat co nejsilnější casus belli, patrně by plánovali co největší škody, včetně maximalizace počtu mrtvých. K tomu ovšem vůbec nebylo třeba do Dvojčat v krajním utajení tahat desítky tun výbušnin či termitu. Stačilo přece do věží s letadly narazit  třeba o dvě hodiny později, kdy už by v nich byly nikoliv tisíce, ale desetitisíce lidí.

poskozeniWTC1.gif

Předpokládané poškození budovy WTC1

 

  • Zkáza asi padesátipatrové budovy WTC7 je zvlášť špatně zdokumentovaná, protože se jí ve zmatcích po zřícení WTC1 a WTC2 přirozeně nevěnovalo tolik pozornosti a byla jen evakuována. Jisté je jen to, že byla zasažena troskami hroutící se severní věže a vypukly v ní požáry, přičemž v ní  nefungovaly hasící systémy. Možné příčiny samotného rychlého kolapsu WTC7 navrhl NIST ve své zprávě. V zásadě usoudil, že katastrofa začala deformací sloupu číslo 79 a lokální selhání konstrukce vedlo posléze k rychlému zřícení celé budovy. Nějakou formu demolice nelze v tomto případě ani naprosto vyloučit, ani dokázat. Důkazní tíha je ale samozřejmě na těch, kdo na demolici trvají, přičemž samotné pochyby prostě nejsou argumenty. Odborníci na demoliční práce upozorňují, že stržení tak velké budovy nelze za pár hodin připravit, takže nálože by musely být v budově instalovány už předem. Proč by je tam ale spiklenci instalovali, když se určitě nemohli spolehnout, že padající trosky Dvojčat skutečně WTC7 zasáhnou a poskytnou tak dostatečné krytí pro demolici samotnou?

wtc7schema.png

Předpokládané poškození budovy WTC7 vedoucí ke kolapsu

 

  • Pravda je, že se americké Ministerstvo obrany zrovna nevyznamenalo, když se teroristům podařilo boeingem letu AA77 bez problémů zasáhnout tak klíčově důležitou a údajně dobře střeženou budovu, jakou je Pentagon. Pravda také je, že americké orgány v čele s FBI brzy po útoku zabavily většinu video- a fotodokumentace i z bezpečnostních kamer a uvolňují ji jen velmi, velmi neochotně, což vzbuzuje podezření (jako ostatně skoro vše, co podobné instituce bůhvíproč dělají).  Pravda ale určitě není, že by nebyly k mání četné záběry trosek, po analýzách konzistentní se zbytky velkého dopravního letadla (viz např.). Dopravní letoun blížící se k Pentagonu přitom vidělo několik desítek očitých svědků. Jistě také není radno ignorovat to, že forenzní týmy podle Wikipedie identifikovaly 184 ze 189 obětí útoku, tedy i skoro všechny pasažéry letu AA77. Rovněž ve věci podezřele malé zóny impaktu ve vnější zdi Pentagonu se zastánci inside jobu  mýlí, protože berou v potaz jen její horní část. Spodní a podstatně širší část otvoru, odpovídající nárazu boeingu, je totiž na dostupných snímcích zahalena zejména hasební vodou a dýmem. Také v tomto případě můžu ostatně argumentovat i za pomoci obyčejného zdravého rozumu: nelze si patrně představit vůbec žádný důvod, proč by údajní spiklenci inside jobu nejdřív unesli boeing letu AA77 a do Pentagonu by pak vrazili něčím úplně jiným. Nikdo z konspirátorů navíc nepřichází se sebeméně rozumným vysvětlením, co se tedy stalo s uneseným letadlem A77, pokud na Pentagon zaútočila „náhradní raketa“ - prý snad bylo uneseno do Ohia, jak se ještě zmíníme.

pentagondamage.png

Schema poškození Pentagonu

 

Loose Change aneb jak se to nestalo

V uplynulých letech byly o kauze 9/11 natočeny desítky konspiračních dokumentů kolísavé úrovně. Nejvlivnějším z nich se stal film Loose Change mladého režiséra Dylana Averyho (poslední verze k vidění třeba zde, předposlední verze s českými titulky tady.  Podle internetových diskuzí hlavně z něj čerpá své informace a pochyby většina konspirátorů, kteří tím nežijí takříkajíc na plný úvazek. Argumenty filmu i jeho kritiku lze nalézt také na české Wikipedii, já jen shrnu, že i v něm jsou klíčovými závěry ona konspirátorská „arcipodezření“ uvedená výše. Už z tohoto hesla na Wikipedii si je možné udělat jistý obrázek, co všechno se konspiračním teoretikům zdá podezřelé, přičemž jakmile u nich suma pochyb překročí jistou kritickou mez, už vůbec žádné racionální protiargumenty na ně neplatí, notabene pokud jsou podloženy tvrzeními jakékoliv americké oficiální instituce.

loosechange.jpg

Ani já nemám šanci je o čemkoliv přesvědčit, ostatně nemám dost nastudováno, protože inside job 9/11 je prostě jen moje malé hobby. Můžu ale udělat něco jiného, totiž zeptat se jich (i Petra Hájka): dobrá, tak, jak se oficiálně tvrdí, se to podle vás vůbec nestalo. A jak se to tedy stalo podle vás? A podle hypotéz filmu Loose Change?

Má jistý půvab spřádat podobné konspirační alternativní historie, a tak sem pro jisté odlehčení ještě přidám mírně upravený překlad scénáře, který v této věci sepsal americký kolega s nickem MeToo.

 

Jak se to stalo podle Loose Change

Pokud stále ještě nechováte skepsi k filmu Loose Change, zkuste zodpovědět následující dotazy. Jste zlý vládní spiklenec a chcete organizovat akci ve stylu útoku na Pearl Harbor, abyste národ sjednotili v úsilí vést další válku na Blízkém východě, po které tak bažíte. Hm… nestačilo by k tomu jedno letadlo, které by narazilo do jedné z věží World Trade Center? Nebo dejme tomu jedno letadlo, které by vrazilo do mrakodrapu WTC, a druhé, které by si vzalo na mušku Pentagon? Případně tedy dvě letadla vrážející do obou věží WTC a jedno určené pro Pentagon? Proč si přidělávat trable s úplnou demolicí budov? A proč sakra ještě navíc inscenovat pád dalšího letounu kdesi uprostřed Pensylvánie?

Abyste to všechno vůbec mohli udělat (podle filmu Loose Change), museli byste do toho zatáhnout spoustu lidí. Museli byste se například postarat o evakuaci letiště v Ohiu, tajně nechat vysadit stovky cestujících, zfalšovat jejich telefonické hovory, zabít je, skrýt jejich mrtvoly, vyrobit falešné záznamy z černých skříněk, v Pensylvánii naaranžovat falešné místo katastrofy, na které by bylo třeba dopravit falešné trosky letadla. A jaký by to všechno mělo smysl?

Podle Loose Change to patrně začalo nějak takto:

(V tajné zasedačce, kdesi na utajované lokalitě…)

„Dobrá, takže je rozhodnuto: uneseme dvě letadla s našimi spoluobčany a narazíme s nimi do budov přímo v srdci našeho finančního centra, kde budou zrovna pracovat tisíce Američanů. To by mělo stačit, aby se národ naštval a šel do války.“

„Myslíte, pane? Nejsem si jistý, že to bude dost. Co kdybychom našli způsob, jak ty budovy upravit výbušninami – nebo třeba nanotermitem? - tak, aby po nárazu letadel určitě spadly?“

„Hmm… zajímavá myšlenka, Smithi. A jak by se to dalo udělat?“

„Budeme muset sehnat nějaké dodavatele a asi kolem stovky dělníků a pyrotechnických expertů. A najít způsob, jak ty budovy na několik dní vyklidit. A taky je třeba se ujistit, že všichni ti dodavatelé jsou stejně zločinní jako my a nebude jim vadit vražda tisícovek spoluobčanů. Neměl by to ale být velký problém.“

„Bezva. Takže jdeme do toho. Připište to na seznam.“

„Promiňte, pane?“

„Co je, Johnsone?“

„Proč je potřeba, aby se ty budovy úplně zřítily? Nemyslíte si, že Američany naštvou dost ty stovky mrtvých z letadel a tisícovky dalších z obou věží WTC?“

„Držte zobák, Johnsone.“

„Ano, pane!“

„Mám nápad! Dejme nějakým lidem z WTC vědět, co se stane, aby mohli z toho inside jobu náležitě profitovat.“

„Vám to tedy myslí, Smithi, to je třeba přiznat! Takže jsme domluveni?“

Unisono: „Ano pane!“

„Pane, mám další skvělý nápad!“

„Poslouchám, Smithi.“

„Co takhle ještě jedno letadlo, kterým narazíme do Pentagonu?!“

„Páni! Do Pentagonu?! Líbí se mi způsob, jakým váš chorý  mozek uvažuje, Smithi. Dejte to třetí letadlo taky na seznam požadavků.“

„Víte… neměl jsem na mysli skutečné letadlo. Uvažoval jsem o tom, že to bude raketa, přičemž veřejnosti řekneme, že to bylo letadlo.“

„Aha, takže třetí letadlo neuneseme?“

„To ne, uneseme ho, ale nikam s ním nenarazíme, místo něj na Pentagon vypustíme tu raketu a řekneme, že to bylo unesené letadlo.“

„A nebylo by jednodušší do Pentagonu vrazit s opravdovým letadlem?“

„Ano, pane, bylo by to jednodušší. Ale mluvil jsem se Stevensem z Úřadu Pro Dělání Věcí Daleko Složitějšími Než Je Nutné a ten si myslí, že bychom nejen měli použít raketu místo letadla, které tak jako tak uneseme. Měli bychom taky pasažéry a posádku někde vysadit, zabít je a pak letadlo vrátit aerolinkám.“

„Takže někde zabijeme posádku a cestující a pak jejich mrtvá těla dodatečně dopravíme do Pentagonu?“

„Ne. Ta těla ukryjeme někde úplně jinde, třeba do masového hrobu v Iráku. Můžeme na ně navléct třeba šaty mrtvých Kurdů nebo tak něco.“

„A jak vysvětlíme, že na místě katastrofy nejsou žádná těla pasažérů? Ani žádné letadlo?“

„Řekneme, že to všechno do mrtě shořelo během požáru.“

„Hmmm… nedává mi to žádný smysl. Myslím, že se mi to líbí.“

„Promiňte, pane?“

„Co zase máte, Johnsone?“

„Proč to letadlo musíme vrátit letecké společnosti?“

„Držte zobák, Johnsone.“

„Ano, pane.“

„Dobrá. Myslím, že to máme po kupě. Uneseme tři letadla a se dvěma z nich vrazíme do věží WTC, které budou předem prodrátovány a podminovány tak, že se zhroutí na prach. Třetí letadlo zmizí na tak dlouho, aby byl čas zavraždit posádku a pasažéry, a pak ho vrátíme aerolinkám. Jacksone, poznamenejte si, že je třeba najít zločinnou leteckou společnost, která v tom pojede. Na Pentagon vypustíme raketu, o níž budeme tvrdit, že je to ono chybějící letadlo. To nám konečně umožní válčit! Veřejnost bude šílet vztekem! Takže si myslím, že je vše domluveno... Počkejte, ještě moment. Když už tedy zničíme Dvojčata, pojďme zbořit taky tu menší ošklivou budovu, co stojí kousek stranou. Nikdy se mi nelíbila.“

Unisono: „Ano pane! To je ono!“

„Pane? Doporučuju, abychom s dalším uneseným letadlem spadli na pole třeba někde  v Pensylvánii.“

„Smithi, idea zabíjení nevinných Američanů se mi líbí stejně jako každému jinému zaměstnanci vlády, ale už takhle se pohybujeme dost na tenkém ledě. Musíme najít zločinné dodavatele, kteří nám pomůžou s odstřelením WTC. Zlé kapitalisty ochotné z toho profitovat, i když sami sedí v budovách, o kterých vědí, že budou terčem útoku. Vrahy, kteří zabijí pasažéry v letadlech, jež nikam nenarazí, a pomůžou s odstraněním těl. Zločinné aerolinky, které se znovu ujmou údajně zničeného letadla. Všeho schopné vojenské týpky, co vypustí rakety přímo na budovu ústředního velení americké armády… a mohl bych ještě dál pokračovat, Smithi. Myslím, že pro naši válku bude tohle všechno bohatě stačit. Nevidím důvod, proč bychom měli útočit na nějaké pole v Pensylvánii.“

„To jistě, pane. Ale ještě jste mě nevyslechl do konce. Místo toho, abychom letadlo unesli a rovnou s ním praštili někam do pole – to by bylo příliš průhledné – uneseme letadlo, přistaneme s ním v Ohiu, všechny lidi tam vysadíme a samozřejmě pozabíjíme, pak zaranžujeme falešné místo katastrofy v Pensylvánii a tam dopravíme všechny mrtvoly spolu s falešnými troskami letadla!“

„A nebylo by jednodušší to letadlo unést a nechat ho spadnout?“

„To jistě, pane. Ale když to uděláme, jak navrhuju, budeme pro naše plány potřebovat stovky dalších lidí, bez kterých bychom se jinak obešli.“

„Máte pravdu, Smithi. Když jde o tak ohromně tajnou konspiraci, jakou plánujeme, čím víc lidí v tom pojede, tím líp.“

„Abych nezapomněl, ještě než zabijeme cestující a posádku, nahrajeme jejich hlasy a použijeme jednu zbrusu novou a zatím dost nevyzkoušenou technologii. Díky ní vyrobíme falešné telefonáty obětí jejich blízkým, kteří pak ve sluchátku uslyší, že jejich nejdražší za chvíli umřou! Je to další cesta, jak do toho zatáhnout ještě víc lidí.“

„Vy jste génius, Smithi. Nikdy jiný neumí namíchat ingredience supertajné konspirace líp než vy.“

„Promiňte, pane?“

„Ale dejte si pozor na jazyk, Johnsone.“

„Já osobně nevím, jestli do toho půjdu. Nestačí bohatě jedno letadlo, které se nabourá do jedné věží, na to, abychom mohli jít do války? Koneckonců v Pearl Harboru zahynulo jen několik set vojáků a vedlo to k tomu, že jsme se zapojili do druhé světové. Není v těch našich plánech trochu moc… overkillu?“

„Tak to opravdu cítíte, Johnsone?“

„Ano, pane.“

„Zastřelte ho někdo.“

Unisono: „Ano, pane!“

 

Tolik vzdálený kolega MeToo. A ještě můj dovětek: když jsem ještě býval autorem sci-fi, Ondřej Neff (Aston) nám říkával, že zápletky fantastických příběhů či horrorů se zvlášť dobře a snadno konstruují na základě zásady zvané „idiot plot“ – postavy se podle ní chovají značně nelogicky, tak jak by se v reálu nikdy nechovaly. Domnívám se, že skoro výhradně příběhy na základě této zásady jsou to, co nám konspirátoři předkládají k uvěření i v záležitosti údajného inside jobu 9/11.

Ivan Kmínek

Ivan Kmínek

Ivan Kmínek

Můj blog bude dost atypický a poněkud monotematický. Fascinují mě totiž konspirační teorie, především ty, co se týkají událostí z 11. září 2001. Hlavně o tom proto budou tyto občasné zápisky.

Od roku 1977 se zabývám hlavně vědou (makromolekulární chemií), ale v letech 1997 až 2006 jsem si udělal delší přestávku a pracoval jako redaktor měsíčníku Reader's Digest Výběr, abych uživil rodinu. Za minulého režimu jsem býval autorem scifi, ale i když mám ten žánr pořád rád, v psaní fantastiky už nepokračuju. Realita je dnes sama o sobě zajímavá až hanba.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora